Smutnění

Vzpomínám na Tvé polibky po ránu,
vzpomínám a nemám lék na ránu,
co mi zbyla, když jsi odešel.
Zbylo jen zoufání a mráz mě obešel.
Nebe se zakrylo černými mraky,
smutné ráno se choulí rozpaky...
Zlá rána plná vzlyků a čekání,
zlá rána, bez slunce a vzdychání.
Píšu Ti, miláčku, že zas kvetou jabloně,
polib mě pod třešní a vezmi mou dlaň do dlaně.
Píšu Ti, miláčku, že srdce mám u ledu,
nezlob se, miláčku, jinak to nesvedu.
Jak vyschlé je koryto potoka,
když se ho den co den sluníčko dotýká,
tak vyschlé jsou moje vzpomínky na Tebe,
láskou zahřej mě! Ale mě jen zazebe!
Odešels jak pohroma,
zapomněl sis mě doma.
Zapomněl na naše objetí,
zapomněl... Řekni - jak je ti?
Odešels jak duha po dešti,
touha a vzpomínky mě vzaly do kleští.
Odešels jak sníh, co pod paprsky slunce začal tát.
Odešels... Prý nemám se už ptát.
Z tvých posledních dotyků jsem cítila jen chlad.
Odešels... Máš jinou teď asi rád...
Sen
Pamatuji si naše první setkání,
mohla jsem snad vědět,
že to bude jen a jen zklamání?
Hrál sis na dobrou duši,
tvůj hlas mé srdce slyší.
Choval jsi se chvíli krásně
a já začla psát básně.
Mé srdce jsi získal,
ale mě po chvíli pocity střískal.
Proč jsem tě jen poznala,
své rodině jsem jen kvůli tobě lhala.
Brečela jsem za tebou hodiny,
chtěla jsem patřit do tvé rodiny.
Ale ty jsi poslouchal své kamarády
a pak jsi se hodil do parády.
Změnil jsi se moc,
pro mé srdce jsi byl jen host.

 Náhle se to stalo
Nevím proč mé srdce pro tebe buší
můj rozum už to pár dní tuší
proč na tebe jinak hledím
no to já prostě nevím.

Zamilovala jsem se do tebe náhle
a myslím na tebe stále.
doufám že nic jevíš
aspon tak se mi jevíš.

Vím ,že ty necítíš nic,
nebudu tě obtěžovat víc.
Radši na tebe myslet nebudu,
tvé srdce si stejně nedobudu.